dhana.cz

Blíženec

V Blížencích je už konečně všechno skoro tak, jak by si to člověk představoval. Sluníčko svítí a hřeje a stále víc, bez obav z eventuálního zbytečného prošustrování můžeme zlikvidovat poslední ušetřené loňské kompoty a dokonce už možná budou první třešně, o ředkvičkách nemluvě.

Úplně už skončilo období zvednutých límců a rychlé chůze pro zahřátí, ani notorickým zimním spáčům už tolik nevadí si ráno přivstat a nepropásnout tu toužebně očekávanou svěžest červnového rána a třpyt rosy - těch střípků z rozbitého zrcadla Ledové královny?

Být v Blížencově kůži je jako trávit život mezi vzájemně se zrcadlícími přeplněnými výlohami v obchodním domě Harrods a přitom kdykoli na požádání bleskurychle najít východ. Najít, ne odejít. Jinými slovy, pořídit si domů Blížence znamená záhy zjistit, že jsme něco důležitého přehlédli - třeba pochopení. (Nemá na to kdy.)

Avšak přes veškerý optimismus je ve vzduchu zvláštní rtuťovitá nervozita. Příroda se sice již neproměňuje tak zběsile rychle a novátorsky jako v Býku, ale tím spíš si můžeme uvědomit nenávratnost, nezbytnost a i nemilosrdnost těchto změn. V Blížencích jsme již svědky prvních smrtí, prvních prázdných míst po minulé kráse. Tam, kde prve mezi rozkvetlými šeříky vesele dováděly průhledné postavičky v pastelových pelerínkách, zbylo jen temně zelené houští s občas probleskávajícími bělmy podzimních depresí.